big band zuš iši krejčího
Freddie Green
ZUŠ Iši Krejčího
Olomoucký kraj
jazzport.cz
ProchazkaCustomGuitars
ejazzlines.com
bandzone.cz/bigbandzusisikrejciho
MySpace - Big Band ZUŠ Iši Krejčího

Obsah

FreddieGreen2

Úvod - proč právě Freddie Green?

Jak už jsme zmínili na naší hlavní stránce, Big Band ZUŠ Iši Krejčího má unikátní rytmickou sekci, která respektuje slavnou basieovskou tradici tím, že její hráči používají akustické nástroje. U kontrabasu to není nic neobvyklého, ale jen v málo kapelách na světě se věnuje tolik pozornosti swingové kytaře, jako právě v našem orchestru. Freddie Green, největší velikán doprovodné jazzové kytary, legenda orchestru Counta Basieho (hrál v něm 50 let) se proto rychle stal naším vzorem. Pro autentický zvuk rytmiky je totiž jeho pulsující kytarový témbr nepostradatelný. Pro náš orchestr byly klíčové celkem tři momenty - odhodlanost kapelníka, který ačkoliv nehraje sám na kytaru, se rozhodl zvládnout teoreticky Freddieho unikátní styl. Skoro jako na zavolanou se objevil kytarista Jirka "Krbi" Krbeček, který projevil značnou vůli naučit se novému stylu, a konečně celá snaha byla korunována zakoupením speciálního archtop nástroje od renomované pražské firmy Procházka Custom Guitars, což štědře zafinancovala naše škola a budiš jí za to poděkováno.

Nahoru na obsah

Zde je fantastické video, které sestavil a na YouTube umístil Jirka Krbeček. Nádherná poklona legendárnímu kytaristovi, malé seznámení s Freddieho unikátním stylem pro nezasvěcené a skutečná lahůdka pro fanoušky orchestru Counta Basieho:

Nahoru na obsah

Na této stránce chceme rozšířit obecné povědomí a znalosti o této mimořádné osobnosti jazzové historie a také seznámit hudebníky se základy jeho unikátního stylu, který tak dobře funguje v rámci swingové rytmické sekce. Pro ty z vás, kteří nemáte problém s angličtinou, máme doporučení - stránky http://freddiegreen.org, které vede americký kytarista Michael Pettersen a do nichž jako jediný nekytarista přispívám svými transkripcemi Freddieho hry, a také jsem z nich čerpal v začátcích, kdy jsem se snažil vytvořit jednoduchou metodu, umožňující byť i amatérskému kytaristovi zvládnout Freddieho styl, a to i bez hlubších znalostí jazzové teorie. Na této naší stránce bude již brzy vše k pochopení i v češtině. Níže ještě uvádím dvě krásná videa: první je záznam televizního vystoupení rytmické sekce Counta Basieho, který nám umožňuje studovat Freddieho hru, protože zde jeho kytarový témbr není překryt velkým big bandovým obsazením a dokonce je zde pár detailních záběrů. To druhé je další Krbiho pocta - slavná Basieho verze Li'l Darlin' doplněná o slideshow Freddieho fotografií.

Nahoru na obsah

Charakteristika unikátního kytarového stylu Freddieho Greena

Jakub Červenka

Následující text jsem sestavil na základě článku Michaela Pettersena Distilling Big Band Guitar: The Essence of Freddie Green.

Po více jak 50 let byl Freddie Green členem legendárního orchestru Counta Basieho, kde bylo jeho úkolem držet pravidelný puls čtvrťových not. Podobně jako Basie, i Green postupně zjednodušoval svůj styl ve snaze zahrát pouze to, co je nezbytné a podstatné. Oba zacházeli s hudebním materiálem úsporně a s nejlepším gustem. V době, kdy Basie obnovil svůj velký ansámbl v polovině 50.let, Freddie dovedl svůj styl k dokonalosti. Jelikož v průběhu své hudební kariéry nerad hovořil o své technice, bylo nutno studovat videa, kde je jeho kytara dobře slyšitelná a zároveň je i vidět na jeho levou ruku. Na základě těchto studií došel Michael Pettersen k potvrzení své hypotézy, že Freddieho styl 50.let vycházel z hraní akordů, které obsahovaly pouze jeden plně znějící tón. Všechny dosavadní prameny, které Michael Pettersen objevil, tvrdily, že Freddie používal standardní trojzvuky hrané na 6., 4. a 3. struně. Freddie nepochybně znal tyto voicings a příležitostně je používal, ale pozorný poslech Basieho nahrávek z 50.let vedl Michaela Pettersena k vyloučení těchto akordů jako primárně používaných. Když takové akordy zkoušel hrát současně s nahrávkou, měl dojem, že hraje příliš moc not.

Proč akordy o jednom tónu?
V 16-členném ansámblu - takovém, jako je Basieho orchestr - je více hráčů, než not v akordu, takže díky dechovým sekcím a base jsou akordy spolehlivě rozpoznatelné. Freddieho role byla poskytnout orchestru čtvrťový puls v každém tempu a zároveň se vyhnout konfliktu s basovou linkou a Basieho klavírním doprovodem. Tlumením všech strun s vyjímkou čtvrté vytvořil Freddie unikátní styl, který: 1) precizně definoval beat, 2) byl rozpoznatelný jako kytarový témbr, 3) prosadil se zvukově ve velkém ansámblu, i když nepoužíval zesílení, 4) umožnil vznik vnitřního hlasu, jehož linka se decentně pohybovala, podobně jako part cella či violy ve smyčcové sestavě, 5) zvládl pohodlně i velmi rychlá tempa.

Detaily Freddieho techniky akordů o jednou tónu
Typická rozsahová poloha Freddieho linek byla velká sexta: od znějícího malého f (4.struna, 3.pražec) do znějícího d1 (4.struna, 12.pražec). Toto rozmezí ho udržovalo nad obvyklým rozsahem basové linky, ale stále pod typickou polohou hry Basieho pravé ruky. A protože většina archtop kytar má vyjímečně hlasitý a barevný zvuk 4.struny, takto vymezený tónový rozsah byl snadno slyšitelný pro ostatní členy orchestru i publikum.
Poloha Freddieho levé ruky byla také neobvyklá. Jeho velmi dlouhé prsty byly položeny téměř paralelně s hmatníkem, ne do oblouku jak při běžných kytarových technikách. První, druhá a třetí struna byly tlumeny spodní stranou levého ukazováčku. Pátá struna byla tlumena špičkou ukazováčku a jeho levý palec objímal krk a tlumil šestou strunu.
K stisku tónů na 4.struně mohl být použit kterýkoliv prst levé ruky, ten také zároveň tlumil struny 1, 2, 3 a 5.
Freddieho levé zápěstí bylo téměř rovné, protože držel nástroj téměř vodorovně. Toto držení bylo nejen pohodlné, umožnilo také šíření zvuku nástroje více nahoru a pryč směrem k ostatním spoluhráčům a publiku. Freddieho pozice levé ruky pro hru akordů o jednom tónu by byla velice nekomfortní, kdyby držel kytaru v tradiční poloze kolmo k podlaze.
Technika Freddieho pravé ruky spočívala v kombinaci pohybů ramene a lokte s rychlým a přesným trhnutím zápěstí ve čtvrťovém pulsu. Freddie hrál 1.a 3. dobu na jiném místě strun než 2.a 4. dobu v taktu a tím získal rozdílnou barvu tónu. Jakmile byly struny rozerněny trsátkem, levá ruka trochu povolila 4.strunu a tím ukončila znějící tón. Freddie často měnil délku pulsů a tím činil svou hru ještě zajímavější.

Další klíčové prvky Freddieho zvuku
K tomu, abychom dostali typický Freddie Green sound, potřebujeme odpovídající vybavení - viz článek Výběr kytary a příslušenství pro styl Freddieho Greena níže.

Nahoru na obsah

Výběr kytary a příslušenství pro styl Freddieho Greena

Jakub Červenka

Následující text jsem sestavil na základě doporučení Michaela Pettersena v článku Guitar Selection and Set Up for the Freddie Green Sound, které jsem doplnil o naše vlastní zkušenosti.

Typ kytary:
Typická je non-cutaway archtop (klenuté desky, bez výřezu) a pokud možno co největší. Nejlepší jsou nástroje vyrobené v 30. a 40. letech (značky Epiphone, Stromberg, Gibson nebo D'Angelico). Získat takový nástroj je však obtížné a ceny jsou závratně vysoké. V České republice máme naštěstí několik firem, které tento typ nástroje dokážou zhotovit a za slušnou cenu. Jirka Krbeček velice úspěšně používá polomasivní 18-palcový non-cutaway Historic model od firmy Procházka Custom Guitars.

Nouzově lze použít i kytaru s rovnými deskami, ale musí mít dostatečně úzký krk, aby umožnila speciální tlumící techniku, na které se Freddieho styl zakládá. Její akustický zvuk musí být hlasitý. Rozhodně se nedoporučuje používat jakoukoliv kytaru se snímačem, elektrická kytara do tohoto žánru nepatří a nelze na ní docílit odpovídajícího zvuku. K zesílení (pokud je nutné) požíváme kvalitní externí kondenzátorový mikrofon, nikdy snímač. I tak by měl kytarový témbr elegantně splynout s ostatními nástroji rytmiky. V podstatě musíme rytmiku chápat jako jeden komplexní celek.

Struny:
Michael Pettersen z FreddieGreen.org doporučuje "heavy gauge phosphor bronze strings", spodní E s průměrem .060" a horní E .014". Jirka Krbeček hraje na D'Addario EJ17 Medium 13-56 Phosphor Bronze Acoustic Guitar strings s velice slušným výsledkem. Ještě mohutnějšího zvuku by bylo možno docílit s EJ18 Heavy 14-59. Pravidlo tedy zní čím tvrdší, tím lepší, ale pozor, ať si nepřehrajete ruku.

Výška strun nad hmatníkem - dohmat:
Mají být tak vysoko, jak to jen síla levé ruky dovolí. Čím výše jsou struny, tím více se můžeme opřít trsátkem a získat tak mohutný zvuk, který se v orchestru prosadí, a to bez cizích bzučivých pazvuků. Na 12.pražci by měla být výška spodní E struny aspoň 5mm. Jak léta plynula, Freddie Green postupně zvedal dohmat, až činil kolem 10mm na 12.pražci. Musel mít neobyčejnou sílu. Je to krásně vidět na některých záběrech na Krbiho videu Tribute to Freddie Green (výše na této stránce).

Trsátko:
Použité trsátko značně ovlivňuje kvalitu kytarového zvuku. Opět platí že čím tvrdší, tím lépe. Pevné trsátko pomůže dosáhnout mohutného a hlasitého zvuku. Slabší trsátka bohužel nebudou hrát tak hlasitě a navíc se ve zvuku objeví nežádoucí mlaskání či cvakání. Krbi používá trsátko Dunlop U.S.A. o síle 2mm.

Nahoru na obsah

Podpořte naše hudební snažení online pomocí služby PayPal:

paypal.com